Čeština
Němec
Angličtina
Francouzština
Náš příběh
Tak tohle jsme my, naše rodina. Sabina, Robert, Natálie a Andrej. Jestli vás zajímá náš příběh, tady v kostce je…
Na Šumavě jsme se přestěhovali z Prahy v roce 2002, dceři bylo tehdy 6 měsíců. Vzali jsme to „hopem“. Prostě jsme se rozhodli a šli. Což je dobře, protože kdybychom o tom přemýšleli trochu déle, asi bychom si to rozmysleli.
A i když jsme zažili období, kdy to vypadalo téměř bezvýchodně, nikdy jsme přestěhování nelitovali.
Cesta z Prahy
Sabina s Robertem se seznámili na vysoké škole, konkrétně na studiu FTVS UK Praha. Jsou oba vystudovaná „švihadla“, Sabina v kombinaci s biologií, Robert v kombinaci s angličtinou. Studia dokončovali v hektické porevoluční době, tehdy toho bylo tolik co dělat, takže ani jeden neskončil ve školství. Vzali se v roce 1996 a vykročili vstříc světlým zítřkům. Začali žít klasickým životem ve svobodě, Sabina jako manažerka v korporátu, Robert zastupoval různé sportovce. V roce 2001 se narodila dcera Natálie.
Narození dcery byl zlom. Začali premýšlet o tom, kam se jejich život bude ubírat. Pak se Sabina dozvěděla, že se musí do 6 měsíců vrátit do práce nebo přijde o svoji pozici. To byl impuls pro kompletní změnu života. Během 2 měsíců se přestěhovali na Šumavu, konkrétně do Kašperských Hor, kde si našli práci v hotelu. A byla to jízda z kopce. Z velkoměsta do pohraničí, ze zářícího korporátu do začínajícího malého hotelu, z jistého platu v řádu mnoha desítek tisíc do minimální mzdy.
Zakousli se. Obklopení přírodou a možností kdykoliv vyběhnout do lesa a na šumavské louky je dostatečně naplňoval, aby vydrželi. Když už to bylo neúnosné, vyrazili na chvíli zpět do města, a za přáteli.
V hotelu se toho spoustu naučili a zjistili, že je to opravdu baví. Začali se poohlížet po svém vlastním podnikání. A také po vlastním bydlení. Když se v roce 2007 objevila zcela nečekaná příležitost koupit stoletý dům na náměstí, rozhodli se rychle. Podařilo se sjednat úvěr. Stali se majiteli krásné secesní budovy z roku 1907, která ale byla v dost zuboženém stavu, původně dívčí škola, od 50. let mateřská školka. V prvním patře si zrekonstruovali byt, na zbytek už nezbylo. Byl to ale první velký krok na cestě k Nebespánu. A taky se jim narodil syn Andrej.
Trvalo dalších 5 let než se rozhodli začít budovat vlastní podnik. Získat stavební povolení a zkolaudovat se zdálo téměř neřešitelný úkol. Začátky byly skromné. Pár pokojů se společnou koupelnou a 3 apartmány, v přízemí velmi jednoduchá kuchyně, kavárna s barem a nádherným kávovarem. O gastronomii nevěděli zhola nic a učili se metodou pokus – omyl. Věděli, co chtějí a taky co nechtějí. Museli se ještě více zadlužit a první roky žili doslova z ruky do huby. Budili se nad ránem, jestli dokážou úvěry splácet. Narazili na velký odpor vlastně ani nevěděli koho, a tak se v Nebespánu střídaly nejrůznější kontroly měsíc do měsíc. Zjistili, že je kavárna neuživí, a že se musí pustit do restaurace. Jenže žádný český kuchař, který by splňoval jejich představy, do Nebespánu nechtěl. Tak sehnali francouzského. A pokračovali v trpělivé nekonečné práci.
Zlom nastal v dubnu 2014, kdy o Nebespánu napsali v Hospodářských novinách. Zvědaví hosté začali jezdit ze všech koutů Česka. Konečně se to rozběhlo. Nebyli na to připraveni, takže dělali spoustu chyb. Hledali cestu. Věděli, že musí rozšířit kuchyni, aby pokryli poptávku, a zvýšit standard ubytování, tak zrekonstruovali celé podkroví na 8 moderních pokojů a také celou kuchyni. Další investice a další dluhy. Nová cukrářská výrobna. Farmářský obchod. A hlavně nekonečná práce a zodpovědnost. Po sezoně v roce 2019 si uvědomili, že už jim docházejí síly. 17 let v hotelnictví, 7 let v gastronomii, 50ka na krku. Věděli že musí zpomalit. Rozhodli se změnit provoz.
Naplánovali si, že na zimu (s výjimkou vánočních svátků a pár únorových víkendů) úplně zavřou a budou se věnovat klidné výrobě různých domácích produktů. Že Nebespán bude sezonním podnikem od velikonoc do konce října. Že celá gastronomie (restaurace, kavárna, cukrárna, i farmářský obchod) bude naplno fungovat každý den v červenci a v srpnu, a po zbytek sezony jen od pátku do neděle. Těm, co se ubytují mezi nedělí a pátkem, připraví skvělou snídani, a chybějící restauraci budou kompenzovat výhodnou cenu. A že budou vařit krásná menu v omezeném počtu.
Smyslem celé změny bylo především to, aby se mohli vrátit k tomu, co je opravdu baví. A to je péče o hosty a komunikace s nimi. Ten pocit radosti a zadostiučinění, když jsou hosté spokojeni, je motivuje a dodává jim síly do další práce. Ale to se dá zvládnout jen tehdy, když je těch hostů tak akorát…
Změna přišla od ledna 2020, a napsali o tom hostům v dopise.
Jestli jste dočetli až sem, máte náš obdiv. Celá ta dlouhá cesta měla ještě mnoho dalších odboček a zákrut, než jsme se dopracovali až sem. Jestli nás chcete osobně poznat, přijďte za námi do Nebespánu. Rádi si s vámi dáme skleničku a popovídáme. Když je otevřeno, jsme tu prakticky nepřetržite. Jsou tu s námi už i naše děti, které v restauraci prakticky vyrostli. A několik skvělých zaměstnanců, kteří nám na naší cestě pomáhají.
Může se stát, že se vám u nás něco nelíbilo. Pokud jsme udělali opravdu chybu, chceme ji napravit. Řekněte nám o ní, nejlépe hned a místě. Ale pokud nesouhlasíte s naší filosofií a naším fungováním, s tím se asi nedá nic dělat. Můžete si to užít s námi, nebo k nám prostě nechodit.
Díky za vaši důvěu a přízeň a budeme se těšit na každou vaši milou návštěvu.
Sabina a Robert